29. Mladifest 2018

29. Mladifest v Medjugorii

- festival mládeže s Medjubandou

Bylo krásné letní odpoledne, což by se z jedné fotky dalo domyslet velmi příjemně. Asi tak, jako když vás po tvářích hladí svěží vánek, teplota je tak akorát a všude okolo je jen pár lidí, kteří se usmívají a mají radost ze života. Jenže tak to vůbec nebylo! Vydržet v takových vedrech byla skutečně oběť hodna vyslyšení! No, to si představte! V potu tváře, když se člověk potácí na přímém slunci po rozpáleném asfaltu z programu Mladifestu do penzionu na oběd už mě ani netěšila představa plného talíře minimálně se dvěma řízky. To vám byl člověk tak vyčerpaný, že i mouchy poletující kolem mě na mě braly ohled a sedaly si jinam. Člověk se před tím vedrem nemohl ani schovat do stínu svého pokoje, protože ty betonové zdi byly tak rozpálené, že i v poobědovém spánku z nás pot tekl proudem a my se přikrývali prostěradly jen proto, abychom ze sebe ten pot utírali. Takové klimatické podmínky tu byly! ALe i přes to všechno jsme byli radostní a naplněni pokojem.

Jednou v noci, tedy, bylo to spíš brzy ráno, asi tak kolem půl čtvrté, kdy jsme se se strýcem na pokoji z vedra neustále převalovali a nemohli usnout nás na černo ubytovaní komáři už tak dožrali, že jsme rozsvítili světlo a já jich pochytal celkem sedm! Ale sedm, to byl tedy počet! někteří už byli "nacucaní" a tak se jim ve vzduchu těžce manévrovalo před mojí otevřenou pěstí smrti a to je dostalo! Ale to si představte. Sedm komárů v místnosti tři krát čtyři metry! Ti komáři nešli ani vyvětrat, ani se nenalákali do lapačky v zásuvce a poletovali nám nad usínajícími hlavami zpívajíc pořád tu stejnou písničku. No, zkrátka tak drzý komáry jsem ještě neviděl!

Dalšího večera tu byl nápad. Totiž těsně před půlnocí zazněla myšlenka: "pojďme na Križevac!" Kamarádka vše spontánně navrhla a pro moji nepochopitelnost se přidali i ostatní. A že jich bylo! No, řeknu vám, takové nadšení jsem jakživ nezorganizoval lépe. Vyrazili jsme tedy my všichni a pár falešných eg jsme si nesli s sebou. Některá ega šla bosky, ale byla prozíravá a boty si vzala s sebou. Jenže ta ega, více zklamaná životem a s potřebou si něco dokazovat, boty hodila za hlavu a celou cestu nahoru i dolů kráčela po ostrých kamenech bosýma nohama, bolavýma a špinavýma. No jak si myslíte, že to dopadlo? Druhý den se tyhle nožky samou bolestí nemohly ani postavit a unést celou váhu těla, ikdyž to tělo vážilo jen šedesát kilogramů i s postelí.

A na konci Mladifestu se ke mě donesla zpráva, že ta kamarádka by se mnou ráda šla pro požehnání. "Cože? Požehnání? Kam? proč? Jo tohle! Jdu!" Bylo nás vybráno po dvou ze sedmdesáti dvou států z celého světa zůčastněných na Mladifestu. V průvodu s ostataními státy jsem nesl vlajku a kamarádka ceduli s nápisem Czech republic. Dostali jsme požehnání pro naši republiku od kardinála vyslaného z Vatikánu a my si to požehnání dovezli až sem k nám do naší vlasti. Teď ho rozdáváme, kudy chodíme. Jako dárek jsme dostali růženec a poutnickou hůl. A to vám řeknu, takovou radost nám to přineslo, že nám spolu bylo dobře.